O výstavě

Poznejte bohatství vašeho kraje – varnsdorfské kostely

Evangelický kostel,
pohlednice z roku 1906

Varnsdorf je druhé nejlidnatější město v okrese Děčín. Svého času se jednalo o největší vesnici na území habsburské monarchie. Povýšení na město proběhlo 28. července 1868, z kraje následujícího roku byla otevřena železniční trať spojující Varnsdorf s Podmokly, Českou Lípou a Rumburkem a usilovně se pracovalo na propojení se saskou železnicí. Dopravní dostupnost urychlila již probíhající proces překotného průmyslového rozvoje.
Místní obyvatelé byli kulturně a konfesně většinově již v raném novověku připoutáni k evangelické církvi. Před třicetiletou válkou vyvažovala řemeslná textilní výroba a možnost obchodování špatnou bonitu půdy a s tím související nebezpečí hladu. Bylo to první období hospodářské konjunktury. Po vydání obnoveného zřízení zemského v roce 1627 přikazujícího evangelíkům buď přestoupit na katolickou víru, nebo odejít, většina místních obyvatel odešla do sousedního Saska. Ekonomickou vzpruhu regionu přinesly povážlivě války o rakouské dědictví a ztráta největšího hospodářského konkurenta v monarchii Slezska v roce 1742. Zvýšenou poptávku po textilní výrobě museli uspokojit řemeslníci ze severu Čech podporovaní řadou obchodních a továrních privilegií od osvícenských panovníků Marie Terezie a Josefa II.
Dne 9. 4. 1849 byly sloučeny blízké vsi Neuwarnsdorf, Floriansdorf, Karlsdorf, Altfranzenthal, Neufranzenthal a Altwarnsdorf v jednu katastrální obec Warnsdorf s 9 600 obyvateli. Průmyslový rozvoj krátce přerušila prusko-rakouská válka v roce 1866, kdy se v okolí města často zdržovala vojska, která rekvírovala potraviny a krmivo. Z nejvýznamnějších textilních továren je nutné vyzdvihnout především firmu založenou Antonem Fröhlichem, specializovanou na výrobu sametů. Významným továrníkem byl Andreas Hanisch, specializovaný na bavlněné a vlněné látky a polohedvábí. Průmyslová odvětví se rozšiřovala a s nimi i počet obyvatel různého vyznání.
Konfesijní pestrost města vyjadřuje i počet chrámů. Kostel sv. Františka u Assisi stojí stranou původního Varnsdorfu v místní části Studánka, tato obec byla připojena k Varnsdorfu až v roce 1980. Druhá polovina 19. a počátek 20. století byly z hlediska církevních dějin Šluknovského výběžku, a Varnsdorfu také, velmi živé. Přezdívku „Černý kout“ odvozenou od typické barvy kněžského roucha, nezískalo toto území náhodou. Významnou událostí byl tzv. filipovský zázrak. Tehdy, z noci na 13. ledna 1866, byla v nedalekém Filipově zázračně uzdravena dlouhodobě těžce nemocná tkadlena Magdalena Kade, když se jí zjevila Panna Maria. Na místě zjevení byl v letech 1873–1885 postaven kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a toto místo se stalo jedním z nejvýznamnějších poutních míst na sever od Alp. Rozsáhlá poutní aktivita neustávala ani po zániku monarchie a trvá dodnes.

Johann Gruss,
Požár Varnsdorfu, 1829

Zvyšující se počet obyvatel katolického vyznání ve Varnsdorfu byl rovněž jednou z příčin stavby nového kostela sv. Karla Boromejského v části bývalého Karlsdorfu. Dnes je tento chrám známější spíše jako „kostel bez věže“.
Protiváhu katolickým kostelům tvoří ve městě dva chrámy jiných církví – evangelický mírový kostel a kostel starokatolický. Liberální společnost některých varnsdorfských katolíků nepřijala princip papežské neomylnosti v otázkách víry schválený na prvním vatikánském koncilu konaném v letech 1869–1870. Věřící se v duchu myšlenkového hnutí „Pryč od Říma“ připojili ke vznikající církvi hledající oporu v prvotním křesťanském učení. Město Varnsdorf se stalo až do konce monarchie nejvýznamnějším centrem této starokatolické církve. Počet evangelíků byl rovněž vysoký a sami chtěli mít svůj svatostánek. Během jednoho roku tak byl na počátku 20. století postaven nový kostel i pro tuto konfesi.
Nezpochybnitelnou stálicí a dominantou města zůstával barokní katolický kostel sv. Petra a Pavla. V roce 1829 jej výrazně poničil požár, záhy byl opraven a i nadále zůstává hlavním městským chrámem a neoddiskutovatelnou dominantou Varnsdorfu.
Vznik sakrálních staveb od druhé poloviny 19. století do zhruba počátků první světové války téměř přesně kopíruje největší kulturní, duchovní a hospodářský rozmach města. V konečném důsledku prosperující meziválečné období bylo příliš krátké a po roce 1945 se situace města velmi výrazně změnila.
Celospolečenské změny se dotkly i sledovaných sakrálních objektů. Noví obyvatelé si jen těžko hledali vztah k stávajícím církevním památkám a politická situace značné části druhé poloviny 20. století náboženskému životu rovněž nepřála. Objekty začaly nezadržitelně chátrat. Dnes jsou všechny prezentované objekty pod památkovou ochranou a díky velkému úsilí těch, kterým není kulturní dědictví České republiky lhostejné, se daří stav kostelů ve Varnsdorfu zlepšovat.

Prohlídky kostelů

Kostel sv. Františka z Assisi ve Studánce

Stavbyvedoucí: Gube ze Šluknova
Datum výstavby: 1869–1872
Obec Studánka se rozkládá při hlavní cestě vedoucí z Rumburka do Žitavy přes Varnsdorf. Ještě v roce 1833 byla ves rozdělena na novou a starou. Nová náležela farně Varnsdorfu, stará Jiřetínu pod Jedlovou. Ve 30. letech 19. století se zde nacházela pošta, hospoda, myslivna, bylo zde 245 domů a žilo tu 1751 lidí.
Farnost byla kanonicky zřízena roku 1874. Kostel sv. Františka z Assisi ve Studánce byl postaven v letech 1869–1872 a od té doby neprošel žádnou výraznou přestavbou. Areál kostela se nachází v severní části vsi u křižovatky silnic – na východní straně silnice vedoucí z Dolního Podluží do Rumburku a na severní straně z ní odbočující silnice do Krásné Lípy.
Kostel sv. Františka z Assisi byl slavnostně otevřen 13. Října roku 1872. Z počátku byl jen velmi jednoduše zařízen, později byl doplněn o bohatý vnitřní mobiliář. Svěcení zvonů proběhlo 5. Listopadu 1872. V roce 1874 se začalo se stavbou blízké fary. Kostel byl vybaven varhanami, které měly 507 píšťal. Jejich autorem byl pražský varhanář Karl Schiffner. Přípravy na stavbu začaly už v roce 1863. Základní kámen byl slavnostně položen 28. července 1869 ve stejný den, kdy byla slavnostně otevřena i místní škola. Kostel vysvětil vikář Schubert z Jiříkova dne 13. října 1872, zasvěcen byl sv. Františku z Assisi. Stavbu vedl stavbyvedoucí Gube ze Šluknova, jenž vlivem neproplacení všech pohledávek souvisejících se stavbou kostela zbankrotoval. Monumentalita kostela pro tak malou obec udivovala již v době stavby, jednou z možných interpretací je blízkost Filipova, který se na konci 19. století stal významným poutním místem. Studánecký kostel se tak měl stát jedním ze zastavení při pouti do Filipova.
Kostel sv. Františka z Assisi ve Studánce je neorientovaná (presbytář je obrácen k jihu) jednolodní stavba s příčnou, v interiéru málo výraznou lodí a s hranolovou věží v hlavním, severním průčelí. Presbytář je uzavřen třemi stranami pravidelného osmiúhelníka, má k západní straně přistavěnu sakristii. Kostel je postaven v neorománském slohu s použitím několika neogotických architektonických prvků.
Interiér lodi je sklenut čtyřmi poli křížové vzduté klenby s tenkými štukovými žebry do pasů, druhé čtvercové pole patří zároveň příčné lodi, jejíž postranní zbylé části jsou sklenuty valeně. Presbytář má melounovou klenbu, také se štukovými žebry. Ve 4. zvonovém patře věže je na dřevěné válcovanou ocelí zpevněné stolici osazen plný počet pěti zvonů, z nichž tři jsou patrně od časů první světové války železné. Kostel byl postaven pro celkem 700 věřících. Do interiéru byla vložena křížová cesta, kterou zhotovil místní sochař Dominik Rudolf. Na počátku 20. století byl kostel vymalován a byly osazeny boční oltáře, z nichž část vyrobil místní truhlář Josef Liebsch.

Děkanský kostel sv. Petra a Pavla

Architekti: Josef Eiselt a Jan Václav Kosch
Datum výstavby: 1766–1777
Dne 8. srpna roku 1740 uhodil do starého středověkého kostela ve Varnsdorfu blesk a silně jej poškodil. Farníci se proto obrátili na knížete Liechtensteina s žádostí o výstavbu nového chrámu.
Podle dochovaných zpráv a kreseb lze podobu starého kostela zběžně rekonstruovat. Jednalo se o středověkou stavbu stojící v místech dnešního chrámu. Byla mnohem menší s obdélnou lodí plynule přecházející v půlkruhový presbytář. K lodi přiléhala z jihu předsíň a ze severu sakristie. Západnímu průčelí vévodil prostý portál. Uprostřed hřebene střechy byla umístěna hranolová zvonicová věž. Od ničivé letní bouře však uplynulo ještě dvacet šest let, než byl starý kostel odstraněn a nahrazen novým. Kníže Liechtenstein věnoval na kostel 6 500 zlatých a materiál potřebný k jeho stavbě. Rumburský stavitel Josef Eiselt v roce 1765 začal s výkopy základů pro novou stavbu a poté byl starý kostel sv. Petra a Pavla stržen.
Základní kámen nového kostela byl slavnostně položen 26. června roku 1766 za účasti knížete Josefa Wenzela Liechtensteina. První rok stavbu vedl Josef Eiselt, ale vzpoura farníků proti desátkům, které vymáhal farář Gottfried Ließner, znamenala zastavení dotací od knížete. Přísun peněz obnovil až syn knížete Josefa Wenzela Franz Josef I. Liechtenstein roku 1772. V roce 1775 přerušily stavbu další nepokoje. Chrám byl dokončen v roce 1777. Koncipován byl velkolepě, pojmul najednou dva a půl tisíce věřících.
Kostel sv. Petra a Pavla je jednolodní stavba s bočními průchodovými kaplemi a obdélným polokruhově uzavřeným presbytářem. Po stranách jsou umístěny obdélné kaple Panny Marie a sakristie. Západnímu průčelí předstupuje rizalit ukončený trojúhelným štítem, na který navazuje hranolová věž s bání prolomená podlouhlými okny s odsazeným záklenkem a se supraportou se zvlněnou římsou. Zvlněnou římsu vyplňují ve všech čtyřech stranách kruhové ciferníky. Věž je z roku 1832, zřízena byla poté, co se v roce 1829 v důsledku požáru zřítila její předchůdkyně.
Bohatá malířská výzdoba stropu byla dokončena zřejmě v roce 1777. Ideově je vázána k životu a působení apoštolů Petra a Pavla. Malbami jsou vyzdobená tři klenební pole v lodi a jedno v presbytáři. První klenební pole v lodi znázorňuje, jak Ježíš Kristus propůjčuje sv. Petrovi sílu svazovat a rozvazovat. Ve druhém poli najdeme obrácení sv. Pavla na víru. Třetí pole ukazuje mučení obou světců na římském popravišti. V presbytáři jsou apoštolové zobrazeni ve své nadpozemské slávě. Autory nástropních fresek jsou Anton Donát z Jiřetína pod Jedlovou a Josef Menschel. S malbou jim pomáhal syn donátora Andreas Hanisch. Dalším z pomocníků měl být malíř Ignatz Goldberg, u jehož potomka malíře betlémů Franze Goldberga byla objevena skica fresky s vyobrazením ukřižování sv. Petra a stětí sv. Pavla.
Kazatelnu umístěnou mezi lodí a presbytářem navrhl jiřetínský sochař Josef Schille a zhotovil rumburský truhlář Gottfried Pettersche. Hlavní oltář pochází z let 1780–1781 a navrhl jej architekt Johann Martin Hennevogel z Ebenburgu. Oltářní obraz s motivem svatých Petra a Pavla na římském popravišti namaloval vídeňský dvorní malíř Marie Terezie Johann Nepomuk Steiner. Původní varhany postavili žitavští varhanáři Leonard Balthasar Schmahl a Valentin Engler v roce 1782, po požáru kostela v roce 1829 byly přestavěny mistry varhanáři z Neugersdorfu.

Kostel sv. Karla Boromejského

Architekt: Anton Möller
Datum výstavby: 1904–1911
Kostel sv. Karla Boromejského je ve Varnsdorfu a jeho okolí známější spíše jako „kostel bez věže“. Chrám výrazem odkazuje k vrcholné gotice, detaily kružeb si nezadají s tvorbou takového mistra, jakým byl např. Josef Mocker, hlavní architekt dostavby chrámu sv. Víta v Praze.
Chrám svatého Karla Boromejského je druhým chrámem římskokatolické církve ve Varnsdorfu. Vytrvalý růst počtu obyvatel města vedl na konci 19. století k tomu, že přestal kapacitně stačit starý barokní kostel. V roce 1901 byl založen Spolek pro stavbu kostela římskokatolické církve ve Varnsdorfu. Pro kostel bylo zvoleno místo v VI. městském obvodu zvaném Karlsdorf dostatečně vzdáleném od centra s původním chrámem svatých Petra a Pavla. Slavnostní kropení základního kamene proběhlo 23. května 1904, vysvěcení dne 3. září 1911.
Stavbu kostela prováděl varnsdorfský stavitel Franz Rott podle projektu městského architekta Antona Möllera (1864–1927), rodáka z Krásné Studánky u Liberce. V dynamickém rozvoji města Varnsdorfu sehrál Möller významnou úlohu, ze své pracovní pozice se podílel na městském urbanismu, regulaci řeky Mandavy i na veřejných stavbách. Byl tvůrcem historizující architektury a zároveň si všímal tehdy moderních trendů secese, kterou do svých děl rafinovaně vkládal. Svědčí to o autorově značné odborné erudici. Mezi jeho další stojící stavby ve Varnsdorfu patří například vyhlídková restaurace na Hrádku nebo komplex jatek v Plzeňské ulici. Mimo Varnsdorf stojí za zmínku kaple sv. Josefa v nedalekém Rybništi nebo kostel sv. Bonifáce v Dolním Hanychově v Libereckém kraji.
Kostel poznamenaly obě světové války. Již při svěcení v roce 1911 neměla stavba dokončenou střechu věže, během první světové války, ani po ní na dokončení nebyly peníze. Po druhé světové válce odešli původní obyvatelé a prudce klesla návštěvnost i počet bohoslužeb. Dodnes je kostel využíván jen příležitostně.
Chrám sv. Karla Boromejského je koncipován velmi velkoryse jako monumentální halové trojlodí s transeptem a pětibokým presbyteriem. Hlavní nedokončená věž měla být strmá jehlancová. Byť neúplná, přesahuje její dnešní výška 66 metrů. Kostel nabízí 800 míst k sezení a 1000 míst k stání. Architektonické články jsou vyrobeny zpískovce dovezeného ze saské Pirny, sokl a schody jsou žulové. Hlavní důraz vnitřní výmalby je kladen na presbytář prosvětlený vitrážovými okny s nebem na klenbě. Zajímavostí je železný krov nad presbytářem od Pražské strojní akciové společnosti. Krytina pochází z Braňan u Bíliny.
V blízkosti kostela vznikla v roce jeho svěcení křížová cesta se čtrnácti zastaveními od Franze Egera. Za první republiky byla nedaleko kostela postavena fara, která po válce sloužila jako mateřská škola.

Starokatolický kostel Proměnění Páně

Architekt: Gustav Stolle
Datum výstavby: 1873–1874
Starokatolická obec ve Varnsdorfu je nejstarší na českém území. Oficiálně byla založena dne 16. března 1872 na zakládací schůzi starokatolické náboženské obce. První bohoslužby se začaly konat na Velikonoce téhož roku. Dne 27. srpna 1872 přijala obec rozhodnutí postavit svůj vlastní kostel. První starokatolické schůze se ve Varnsdorfu konaly v sále hostince Koloseum a v prostorách obchodního domu Franze Richtera, jednoho z členů obce. Franz Richter posléze dal k dispozici stavební pozemek na Schürzově kopci a byla vypsána veřejná sbírka, půjčku poskytla i Eskomptní banka.
Se stavbou se začalo v roce 1873 podle plánů architekta Gustava Stolleho a kostel byl vysvěcen v neděli 27. prosince 1874 jako chrám Nejsvětějšího Spasitele (Kristův chrám, Christuskirche). Slavnost svěcení byla velkolepá, účastnilo se jí na čtyři tisíce obyvatel, lidé byli přivedeni průvodem, ve kterém hrála kapela Spolku veteránů, přítomni byli turneři, hasiči a členové okolních starokatolických obcí. Hned v prvním týdnu se v kostele konalo 11 křtů.
Oficiální uznání starokatolické církve nastalo nařízením Ministerstva vnitra, kultu a vyučování dne 8. listopadu 1877. Starokatolická církev vznikla jako reakce na sporný bod uvedený na prvním vatikánském koncilu z let 1869–1870, který uváděl premisu o neomylnosti římského papeže v otázkách víry. Zejména němečtí katoličtí liberálové viděli ve striktní podřízenosti papežské kurii ohrožení nabytých svobod. Varnsdorfský starokatolický kostel byl z ideologického hlediska protiváhou poutním místům severních Čech – Bohosudovu a zejména nedalekému Filipovu, kde zázračné uzdravení Magdaleny Kade v roce 1866 podnítilo stavbu tamního poutního kostela a proměnilo malou ves v severočeské Lurdy.
Správa varnsdorfské starokatolické církve zahrnovala blízké obce Dolní Podluží, Hrádek nad Nisou, Krásná Lípa, Rumburk ale i místní skupiny starokatolíků v Děčíně a Podmoklech, v Ludvíkovicích a Folknářích. V roce 1908 byla část těchto obcí přefařena ke Krásné Lípě. U příležitosti oslav čtyřiceti let panování císaře Františka Josefa I. (1888) byl z Vídně do Varnsdorfu přenesen celoříšský biskupský úřad. Po vzniku republiky varnsdorfský biskup spravoval jen české a moravské starokatolíky. Obec fungovala s obtížemi i v období po druhé světové válce. V roce 1995 bylo biskupství formálně přeneseno do Prahy a varnsdorfský chrám zůstal konkatedrálou.
Kostel je podélným novoklasicistním chrámem s polygonálním presbytářem s centrální čtyřbokou, výše pak polygonální věží. Hlavní a boční lodě kostela jsou plochostropé. Střecha kostela je sedlová, krytá plechovou krytinou, dle starších vyobrazení byla dříve kryta břidlicí. V roce 1882 byla na oltář umístěna alabastrová socha od Vincence Pilze, dokonce později osvícená reflektory.
Kostel byl opravován v roce 1938, bohoslužby se během té doby prováděly v evangelickém (červeném) kostele. Po druhé světové válce byly násilně odstraněny všechny připomínky německojazyčné minulosti. Neodolala ani pamětní deska hrdinům padlým v první světové válce. V letech 1956–1968 byl kostel kvůli nepřítomnosti správce zcela uzavřen a vytrvale chátral. Kostel byl celkově opraven až po roce 1989 a v roce 1996 byl znovu vysvěcen jako chrám Proměnění Páně. Spolu s opravou kostela v 90. letech 20. století byla revitalizována i blízká fara, sídlo biskupství č. p. 1232, původně postavená v letech 1880–1881.

Evangelický Mírový kostel tzv. „Červený“

Architekt: Woldemar Kandler
Datum výstavby: 1904–1905
Přídomek červený získal tento chrám díky pohledovým glazovaným cihlám. Historizující kostel středověkého rázu inspirovaný severoevropskou gotikou německých oblastí dominuje malému parku a pohledově se uplatňuje v širším panoramatu města Varnsdorfu.
Nutnost postavit nový chrám vyvstala pro luterány z Varnsdorfu na samém počátku 20. století, kdy se počet místních evangelíků vyšplhal na osm set. Do té doby přetrvávající praxe užívat nedaleký starokatolický kostel již nebyla reálná. Pastoraci nejprve zajišťoval farář z Rumburka, roku 1902 byl ještě ve starokatolickém kostele ustanoven vikář a pozdější farář Jonathan Zwar a konečně v roce 1903 vznikla samostatná evangelická fara a obec. Současně začaly akce pro výstavbu nového kostela. Profesor místní obchodní školy Rudolf Heinzel založil Spolek pro výstavbu evangelického kostela ve Varnsdorfu, který úzce spolupracoval se Spolkem Gustava Adolfa. Posledně jmenovaný spolek svou nadací pomáhal nově založeným obcím s výstavbou vlastních kostelů a i na varnsdorfský kostel přispěl značnou částkou.
Položením základního kamene nového evangelického kostela vrcholila velkolepá slavnost dne 16. května 1904. Slavnostní průvod prošel městem od sochy císaře Františka Josefa. Na místě stavby byly prosloveny slavnostní projevy. Vrchní církevní rada a zároveň předseda Spolku Gustava Adolfa Franz Wilhelm Dibelius z Drážďan přiřkl kostelu mírové poslání, které se projevilo i v jeho názvu a zdůraznil zásluhy právě „svého“ spolku. Do základního kamene byla rovněž vložena slavnostní zakládací listina. Kostel byl již na konci příštího roku 3. prosince 1905 vysvěcen. Oba letopočty (položení základního kamene a vysvěcení) jsou vyryty v patkách vítězného oblouku.
Kostel byl postaven podle projektu architekta Woldemara Kandlera, specialisty na církevní stavby. Kandler absolvoval drážďanskou uměleckou akademii a hlavní oblastí jeho působnosti zůstalo česko-saské pomezí, kde na obou stranách hranice zejména na přelomu století navrhl celou řadu kostelů. Na našem území jsou to kromě Varnsdorfu například evangelické kostely v Habartově u Sokolova, v Bystřanech u Teplic, spolupracoval i s architektonickou kanceláři Schilling&Graebner na kostele v Chabařovicích u Ústí nad Labem. Varnsdorfský kostel vychází z architektových realizací ve Wilsdruffu a v Drážďanech ve čtvrti Bühlau.
Působnost varnsdorfského luteránského kostela se neomezovala jen na samotné město. Náležely k němu Horní i Dolní Podluží a po roce 1910 Jiřetín pod Jedlovou, Rybniště a obce v okolí říčky Chřibská Kamenice.
V důsledku odsunu německého obyvatelstva po skončení druhé světové války doplněného o všeobecnou ateizaci společnosti objekt od poloviny 20. století chátral. Od roku 1951 byl v majetku Československé církve husitské. V roce 2015 převzalo kostel město Varnsdorf a začala postupná oprava této významné kulturní památky, která připomíná dřívější velikost města na Mandavě.
Červený kostel je tvořen hlavní lodí s polygonálním presbytářem a transeptem, v ose jihovýchodního průčelí hlavní lodi je věž s jehlancovou střechou. Kostel je vystavěn z glazovaných pohledových cihel, uvnitř je bíle omítaný. Pohledovými cihlami jsou v interiéru zdůrazněny nosné prvky (žebra kleneb, pilíře). Hlavní vstup v západním věžovém průčelí je výtvarně zvýrazněn reliéfem žehnajícího Krista od drážďanského sochaře Eduarda Henze. Hlavní prostor uvnitř je po stranách vyplněn pochozími tribunami a varhanní kruchtou. Okna byla zdobena vitrážemi, triumfální oblouk byl opatřen nápisem: „Kommet her zu mir alle, die ihr mühselig und beladen seid. Ich will euch erquicken“, což je citát z Matoušova evangelia kapitola 11, verš 28 ve znění: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Mobiliář se nezachoval, dříve stály v kostele dvě řady lavic, presbytář byl zakončen jednoduchým oltářem s krucifixem.

VARNSDORFSKÉ KOSTELY